search

Komunikace ve štábu není vždy jednoduchá, ale je korektní

Snímek_obrazovky_2020-05-12_v 12.02.51.png

vloženo: 12.5.2020, 11.59

Ke konci března dostala opozice možnost obsadit tři místa v Ústředním krizovém štábu, jenž funguje v rámci řešení krizových situací a je zařazen do systému orgánů Bezpečnostní rady státu. Jedním z těchto členů se stal i Vít Kaňkovský – lékař, poslanec a třešťský zastupitel. Snaží se zde uplatnit především své profesní zkušenosti ze zdravotně-sociální problematiky a krizového řízení. Jelikož se situace ohledně koronaviru vyvíjí každým dnem, snažili jsme se položit takové otázky, jejichž odpovědi budou aktuální více než pár dnů.

Vzpomenete si, jaká byla Vaše bezprostřední reakce na zvolení členem Ústředního krizového štábu? Jak složité je stát se jeho členem?

Upřímně řečeno jsem byl zvolením do Ústředního krizového štábu překvapen, protože na jedné straně sice přišla nabídka od premiéra Babiše, aby sněmovní opozice nominovala tři zástupce do Ústředního krizového štábu, na druhé straně kandidátů bylo více a spíše jsem očekával, že dostane přednost někdo jiný. Nevím, co nakonec rozhodlo, možná fakt, že jsem profesí lékař se zkušeností z vážné krizové situace, kdy jsem v minulosti řešil jako krizový manažer kauzu heparinových vražd v havlíčkobrodské nemocnici. 

Jak hodnotíte komunikaci a spolupráci v rámci krizového štábu? Jak vůbec probíhají Vaše jednání a na jak dlouho předpokládáte, že bude muset krizový štáb fungovat?

Ústřední krizový štáb je poradním orgánem vlády a je vázán na působnost krizového zákona v době nouzového stavu. Pokud nenastanou neočekávané okolnosti, tak krizový štáb skončí, jakmile bude ukončen nouzový stav. Plénum Ústředního krizového štábu, jehož jsem členem, má přes třicet členů a zasedá formou videokonferencí 1x týdně. Mimo to funguje několik pracovních komisí, se kterými komunikujeme formou telefonických a e-mailových kontaktů. Komunikace není vždy jednoduchá, na řadu věcí mají členové různé názory, ale doposud byla korektní. Plénum projednává nejzásadnější kroky v boji s koronavirem – zajištění ochranných pomůcek, fungování zdravotního systému a sociální oblasti, dopady pro občany z hlediska příjmů, dopady na firmy atd. A samozřejmě i rozsah karanténních opatření a plán jejich rozvolnění. Osobně se snažím na každé jednání přijít s konkrétními podněty z praxe – za zásadní jsem například viděl obnovit co nejdříve plánovanou zdravotní péči v nemocnicích, aby nedošlo k poškození zdraví pacientů kvůli odkládání důležitých výkonů. Dalším důležitým tématem, o jehož řešení jsem požádal, bylo větší zapojení českých firem do dodávek ochranných pomůcek nebo systém testování pracovníků v domovech pro seniory, aby bylo omezeno riziko nákazy obyvatel těchto domovů. 

Roušky se staly nedílnou součástí našich životů. Co chvíli přicházejí drobná uvolňování a výhledy, do kdy je budeme muset nosit. Jaký v tomto směru zastáváte Vy názor? Do kdy by podle Vás bylo ideální je mít?

To je velmi složité téma a bude hodně záležet na dalším vývoji nákazy koronavirem v České republice. Osobně jsem přesvědčen, že v letních měsících nebude možné ani rozumné nosit roušky ve venkovním prostředí, svůj účel ale mohou nadále mít například v hromadné dopravě či v obchodech – tedy při kontaktu lidí ve vnitřních prostorách.

Co Vy a Vaše rodina? Máte na ni v těchto dnech vůbec čas? A v jakém režimu nyní pracujete? Pendlujete stále mezi Havlíčkovým Brodem, Prahou a Třeští, nebo jste více, kde je to možné, v online spojení?

Naše rodina je zvyklá, že mne přes týden moc nevidí, buď jsem v Praze, nebo v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Absolvuji řadu jednání nebo jezdím po kraji. Snažím se to ale rodině vynahradit tehdy, když mám aspoň trochu volný víkend – což je, bohužel, jen občas. Nyní je situace trochu jiná – mám sice povinností spíš víc, ale řada jednání probíhá formou videokonferencí, a tak jsem paradoxně aspoň některé dny doma o něco víc fyzicky, ale, bohužel, stejně většinou za počítačem... Rodina mne však aspoň trochu častěji vidí...

Jak jste oslavil letošní Velikonoce, které byly, vpravdě, netradiční?

S rodinou jsme trávili více času než jindy v přírodě a prožívali jsme i trochu jinak pro nás důležitý duchovní rozměr Velikonoc. Mohu ale říci, že i když byly letošní Velikonoce velmi netradiční, tak nás naplnily radostí a možná i větší sounáležitostí než jindy. Jako rodina jsme si byli blíž a více si uvědomovali, jak je pro každého z nás rodina důležitou jistotou. Rád bych popřál nám všem, aby se podařilo koronavirovou pandemii zvládnout s co nejmenšími následky a aby nám přinesla i něco pozitivního, například vědomí, že si dokážeme v těžkých situacích pomáhat. To se ukázalo od prvních dnů nákazy, kdy lidé s nadšením a obětavostí šili roušky, začali pomáhat s nákupy našim seniorům atd.

 

Zdroj: Třešť.cz | Naše město Třešť | Květen 2020 |Rozhovor připravila Michaela Padrtová