„Česká republika zatím dlouhodobě patřila mezi země, které institut home office příliš nevyužívaly. Pandemie ukázala, že tento nástroj je v některých situacích zkrátka potřeba. Jsme přesvědčeni, že tento institut by neměl být jen pro krizové situace, ale měl by se více uplatňovat na běžném trhu práce. Z tohoto důvodu jsme připravili spolu s expertním týmem právě úpravu těch ustanovení, která nastavují pravidla práce z domova,“ uvedl Vít Kaňkovský. Novela podle něj není ani jen pro-zaměstnanecká, ani pro-zaměstnavatelská a měla by tak přinést jistotu oběma stranám.
 
„Navrhovaná právní úprava by měla řešit například úhradu vícenákladů spojených s prací z domu, tedy situace, kdy ​je zaměstnavatel povinen při výkonu práce mimo pracoviště zaměstnavatele hradit náklady spojené s komunikací mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a další náklady, které vzniknou zaměstnanci při výkonu práce a které s výkonem práce bezprostředně souvisejí. Tyto náklady nesmí být zahrnuty ve mzdě, platu nebo odměně z dohody. Zaměstnavatel a zaměstnanec také mohou sjednat úhradu těchto nákladů paušální částkou,“ doplňuje Eliška Bartheleny, podle ní současná pandemická situace jasně ukázala nedostatky úpravy práce na dálku, resp. „homeoffice“, v zákoníku práce a postavila tak zaměstnavatele před těžko řešitelné situace.
 
„Na jedné straně měli zaměstnavatelé povinnost v co nejširší míře práci na dálku ve svých firmách zavést, v případě odmítnutí ze strany zaměstnance ji však nemohli v žádném případě autoritativně nařídit. Tím, že se práce na dálku stala ze dne na den nutností a dnes již zavedenou praxí, která bude nepochybně i nadále využívána v mnohem větší míře než tomu bylo doposud, je navrhovaná úprava skvělou příležitostí nastavit v zákoníku práce její jasná pravidla. Současně tento návrh reaguje i na návrh směrnice EU z ledna letošního roku. Domnívám se, že navržené podmínky zohledňují stejnou mírou jak práva a potřeby zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců,“ uvedla advokátka.
 
Významnou oblastí práce z domova je také duševní hygiena: v rámci home office tak má být zaměstnancům umožněn nejen kontakt s ostatními členy týmu, kolegy, ale  má mít také právo na "vypnutí" - tj. čas, kdy má zaměstnanec volno dle standardního rozvržení pracovní doby, a ve kterém si práci může dobrovolně rozložit, nikoliv být úkolován zaměstnavatelem. Zaměstnavatel tak nemůže vyžadovat výkon práce zaměstnance v době mezi 20 h – 6 h, o sobotách, nedělích a ve svátcích, nevyplývá-li to z povahy práce a nezbytnosti práci v této době nařizovat.
 
„Pevně věříme, že se nám podaří napříč politickým spektrem dohodnout, jakmile budeme mít stanovisko vlády, a že dojdeme ke schválení této zákonné úpravy tak, jak je to již ve světě běžné,“ uzavřel Vít Kaňkovský.